Antonín Dvořák
Že se bojíš? Třesky, plesky, Ben je bang? Klinkklare onzin,
však tu jiní bývávali! anderen zijn hier ook geweest!
Zaklepej a pověz hezky, Klop aan en zeg haar netjes
co ti doma přikázali: wat ze je thuis hebben opgedragen:
princ že nosí těžkou dumu, dat de prins zwaarmoedig is,
že se poplet na rozumu, dat zijn verstand op hol is geslagen,
jakás pekla stvůra klatá, dat een vervloekt hels schepsel
že k nám přišla do hradu naar ons op het kasteel kwam,
a že prosí stará Háta en dat oude Háta smeekt
Ježibabu o radu! Ježibaba om raad!
Mně už chromne noha, Mijn been wordt al lam,
vlčí mlhu mám, ik zie het al schemeren,
pro živého Boha, in godsnaam,
strýčku, jdi tam sám! oom, ga zelf naar binnen!
Kolikrát jsem tudy šel, Hoe vaak ben ik hier al langs geweest,
temno leckdy bývalo již, en donker was het soms al,
tys mi čistý strašpytel, je bent me een echte bangerik,
že se staré babky bojíš! bang voor een oud besje!
Ondy, když jsi u nás byl, Laatst, toen je bij ons was,
sáms mne, strýčku, postrašil, joeg je me zelf de stuipen op het lijf, oom,
nediv se teď, milý brachu, verwonder je dus niet, beste kerel,
že mám v lese plno strachu! dat ik in het bos vol angst zit!
Řeči sem, řeči tam, Praatjes hier, praatjes daar,
to tak někdy přidávám. dat verzin ik er soms maar bij.
Ale teď honem hleď Maar schiet nu op en
vyzvěděti odpověď! haal het antwoord op!
Vzmuž se, hej, zaklepej, Vat moed, hé, klop aan,
na radu se babky ptej! vraag het oude wijf om raad!
Já bych jistě breptal, Ik zou vast stamelen,
jakou úzkost mám, zo bang ben ik,
abys tedy zeptal dus vraag jij
se jí na to sám! het haar zelf maar!
Styděl bych se styděl, Ik zou me schamen, schamen,
být já otcem tvým! als ik jouw vader was!
Ale abys viděl, Maar opdat je ziet
že se nebojím! dat ik niet bang ben!
Ježibabo, Ježibabo! Hola, hola! Ježibaba, Ježibaba! Hola, hola!
Kdo to hlučí? Kdo to volá? Wie maakt daar herrie? Wie roept daar?
Stará Háta k tobě posílá, Oude Háta stuurt ons naar je toe,
abys, Ježibabo, radila! opdat jij, Ježibaba, raad geeft!
Za tu radu, za rozumu špetku, Voor deze raad, voor een greintje verstand,
tohle vyžle posílá mi k snědku? sturen ze mij dit scharminkel om op te knabbelen?
Jen co vykrmí se chudinka, Zodra het arme ding is vetgemest,
bude z něho pěkná pečínka! wordt het een mooie braadschijf!
Pusť mne z těchto míst! Laat me hier weg!
Strýčku, ona mne chce sníst! Oom, ze wil me opeten!
Ha, ha, i ty malý zmetku, Ha, ha, jij kleine wangedrocht,
hloupé stvoření, jij dom schepsel,
to bych měla k snědku, wat een hapje zou ik daaraan hebben,
čistou pečeni! een keurig braadstukje!
Pro peklo ať roste prokletý rod váš! Laat voor de hel jullie vervloekte ras maar groeien!
A teď honem pověz, En zeg nu snel
co mi říci máš. wat je me te zeggen hebt.
Náš princ těžce stůně, převelice, Onze prins is zwaar, heel zwaar ziek,
uhranula srdce jeho zijn hart werd betoverd
jakás kouzelnice. door een tovenares.
Přived´ si ji na hrad, vše jí dal, Hij bracht haar naar het kasteel, gaf haar alles,
jako vlastní život sám ji miloval. hield van haar als van zijn eigen leven.
Jeho ženou byla by se stala, Ze zou zijn vrouw zijn geworden,
ale krásná kouzelnice svatby nedočkala. maar de mooie tovenares haalde de bruiloft niet.
Prince když už zmátla docela, Toen ze de prins helemaal had verbijsterd,
nevěrná ta kouzelnice zmizela. verdween die trouweloze tovenares.
Celý hrad je kouzlem Het hele kasteel is door betovering
zmámen podnes, tot op heden verbijsterd,
ďábel sám tu kouzelnici de duivel zelf droeg die tovenares
do pekla si odnes´! weg naar de hel!
Kdo že ji odnes´? Wie droeg haar weg?
Koho že zradila? Wie heeft ze verraden?
Prokleté plémě, Vervloekt gebroed,
jež vás sem posílá! dat jullie hierheen stuurt!
Tvorové bídní! Ellendige schepsels!
On sám ji zradil, Hij zelf verried haar,
uvrh´ ji v prokletí! stortte haar in de verdoemenis!
Hastrman! De watergeest!
Strýčku! Proboha, strýčku! Oom! In godsnaam, oom!
Pomstím se, pomstím, Ik zal het wreken, wreken,
kam říš má dosahá! zover als mijn rijk reikt!
Ha, ha, ha, ha! Ha, ha, ha, ha!