Antonín Dvořák
Mám, zlaté vlásky mám, Ik heb, gouden lokken heb ik,
svatojánské mušky slétají se k nim, de glimwormen komen erop af,
ruka moje bílá vlásky rozpustila, mijn witte hand liet mijn haar los,
měsíček je češe svitem stříbrným. de maan kamt het met zijn zilveren licht.
Mám, mám, zlaté vlásky mám! Ik heb, ik heb, gouden lokken heb ik!
Mám, bílé nožky mám, Ik heb, witte voetjes heb ik,
proběhla jsem palouk celičký, ik liep de hele weide door,
proběhla jsem bosa, ik liep er blootsvoets doorheen,
umyla je rosa, de dauw waste ze,
měsíček je obul v zlaté střevíčky! de maan deed ze gouden schoentjes aan!
Mám, krásné tílko mám, Ik heb, een mooi lijfje heb ik,
na palouku v noci op de weide in de nacht
svítí jeho vděk. straalt zijn bekoorlijkheid.
Kudy běžím, všudy moje bílé údy Waar ik ook ren, overal worden mijn witte leden
do stříbra a zlata šatí měsíček! door de maan in zilver en goud gekleed!
Dokola, sestřičky, dokola, In het rond, zusjes, in het rond,
v lehounký noční vánek, in het zachte nachtbriesje,
za chvíli z rákosí zavolá straks roept uit het riet
zelený hastrmánek. het groene watermannetje.
Už tu je, už tu je, Daar is hij, daar is hij,
už si sítě spravuje, al herstelt hij zijn netten,
už tu je, už! daar is hij, daar!
Hastrmánku, heja hej, Watermannetje, hola hé,
honem si nás nachytej! vlug, vang ons als je kunt!
Kterou chytíš, mužíčku, Wie je vangt, mannetje,
dá ti pěknou hubičku. geeft je een lieve kus.
Ale žena, hastrmánku, Maar een vrouw, watermannetje,
ha, ha, ha, hastrmánku, ha, ha, ha, watermannetje,
za uši ti vytahá. trekt je aan je oren.
Hastrmánku, heja hej, Watermannetje, hola hé,
honem si nás nachytej! vlug, vang ons als je kunt!
Nelaškujte plaše, Stoei niet zo uitgelaten,
děti zlatovlasé, jullie goudblonde kinderen,
rodná voda naše ons eigen water
lidským rmutem zkalila se. is door menselijk leed troebel geworden.
Cože nám ruší veselý rej? Wat verstoort toch onze vrolijke dans?
povídej, mužíčku, povídej! vertel, mannetje, vertel!
Hluboko na dně sténá Diep op de bodem kreunt,
sestrami zavržená door haar zusters verstoten,
ubohá Rusalka bledá! de arme bleke Rusalka!
Běda, ó běda! Wee, o wee!
Cítím slzu ve zraku, Ik voel een traan in mijn oog,
chlad mne náhle ovál. een kilte streek plots over me heen.
Do šedivých oblaků In de grijze wolken
měsíček se schoval. heeft de maan zich verscholen.
Tma se tiskne v skráně mé, Duisternis drukt tegen mijn slapen,
sestry, sestry, prchněme! zusters, zusters, laten we vluchten!