Antonín Dvořák
Jste stále vřelejší a sladší, U wordt steeds vuriger en zoeter,
ó, princi, co to znamená? o prins, wat betekent dit?
Kam prchla vaše vyvolená, Waarheen vluchtte uw uitverkorene,
ta bez řeči a beze jména, zij zonder spraak en zonder naam,
kam prchla, aby viděla, waarheen vluchtte zij, om te zien
že princ je změněn docela? dat de prins geheel veranderd is?
Kam prchla? Milý Bůh to ví! Waarheen zij vluchtte? Lieve God weet het!
Leč změnou tou jste sama vinna. Maar aan die verandering bent u zelf schuldig.
A letní noc to nepoví, En de zomernacht zal niet verklappen
že zajala mne kouzla jiná! dat andere betovering mij heeft gevangen!
Ó nazvete to rozmarem, O, noem het een gril,
že miloval jsem jinou chvíli, dat ik een poos een ander beminde,
a buďte žhavým požárem, en wees de laaiende vuurgloed
kde dosud luny svit plál bílý! waar tot nu het witte maanlicht straalde!
Až požár můj vás popálí, Als mijn vuur u heeft verschroeid,
a všechny vaše vášně zděsí, en al uw hartstochten heeft afgeschrikt,
až odejdu vám do dáli, als ik u verlaat en in de verte verdwijn,
co s leskem luny počnete si? wat doet u dan met de glans van de maan?
Až obejmou vás lokty sličné Als de schone armen u omsluiten
té němé krásky náměsíčné, van die stomme, slaapwandelende schoonheid,
čím k vášni hřát se budete? waarmee zult u uw hartstocht ontvlammen?
Ó škoda, škoda vášně té! O, hoe jammer van die hartstocht!
A kdyby celý svět En al zou de hele wereld
chtěl klnout mojí touze, mijn verlangen willen vervloeken,
vy jste ten žhavý květ, u bent die vurige bloem,
byť kvetl chvíli pouze! al bloeit zij maar even!
Teď teprve to vím, Nu pas weet ik
čím mřelo moje tělo, waaraan mijn lichaam stierf,
když lásky tajemstvím toen het met de mysterie van de liefde
se uzdraviti chtělo! genezen wilde worden!
Co zbude z oné lásky, Wat blijft er over van die liefde
jíž v osidla jsem pad´? in wier strikken ik viel?
Rád strhám všecky svazky, Graag verbreek ik elke band,
bych vás mohl milovat! opdat ik u kan beminnen!
Ó teprve teď poznávám, O, nu pas besef ik
že námluvy mi náhle kynou, dat een vrijage mij plots toelacht,
pan ženich, zdá se, neví sám, de bruidegom, zo lijkt het, weet zelf niet
zda namlouvá si mne, či jinou! of hij mij het hof maakt of een ander!
Mrazí mne tvoje ramena, Je armen doen me huiveren,
bílá ty kráso studená! jij witte, koude schoonheid!
V jinou spěš náruč, spěš, Haast je in een andere omhelzing, haast je,
objetí jejímu neujdeš! aan haar omhelzing ontkom je niet!
Z objetí moci tajemné, Uit de omhelzing van een geheimzinnige macht,
spaste mne! red mij!
V hlubinu pekla bezejmennou, In de naamloze diepte van de hel,
pospěšte za svou vyvolenou! haast u uw uitverkorene achterna!