Leoš Janáček
To čučíš, Lapáku? Daar kijk je van op, hè Lapák?
Donesl’s jen s tím blechy! Met dat beest haal je alleen maar vlooien in huis!
Jenom blechy! Alleen maar vlooien!
Ou, ou! Au, au!
Ou, ou! Au, au!
Nenaříkej tolik! Jammer toch niet zo!
Ou, ou! Au, au!
Což můj osamělý život! En mijn eenzame leven dan!
Což trýzeň mého srdce v měsících lásky, v únoru, březnu? Wat lijdt mijn hart in de liefdesmaanden februari en maart!
Ou! Au!
Oddal jsem se umění. Ik heb me aan de kunst gewijd.
Večer zpívám smutné písně, sám si je skládám. 's Avonds zing ik droevige liedjes. Ik maak ze zelf.
Ale za to mne dědek spráská. Daar krijg ik dan slaag voor van die ouwe.
Ou! Au!
Zpívám a přece nevím, co je láska? Ik zing, maar wat liefde is weet ik niet!
Já taky nemám zkušenosti v milování. Van de liefde heb ik ook geen verstand.
Ale ledacos jsem vyslechla od špačků, kteří hnízdili nad naším doupětem. Ik heb wel het een en ander opgevangen van de spreeuwen die boven ons hol nestelden.
Co chvíle docházelo u nich k hádkám, pračkám. Ze hadden om de haverklap ruzie en vlogen elkaar in de veren.
Vyčítali si hrozné věci nemravné a neslušné, že starý špaček, Ze verweten elkaar de vreselijkste onzedelijke dingen: de oude spreeuw,
nestydatý záletník, provádí nepřístojnosti v koruně buku. die schaamteloze schuinsmarcheerder, haalde in de top van de beuk allerlei ontucht uit.
A jednou, v sobotu po výplatě, zakročil krkavec s ostřížem a zle je spořádal. Op een zaterdag na betaaldag kwamen de raaf en de boomvalk tussenbeide. Die namen hen flink onder handen.
Ostatně mladí špačci nebyli lepší starých. De jonge spreeuwen waren trouwens geen haar beter dan de oude.
Jeden měl hříšný poměr s kukačkou. Eentje had een zondige verhouding met een koekoek.
Naučil se zanášet do cizího hnízda. Hij leerde zijn eieren in andermans nest te leggen.
Jiný byl nucen platit strace po kopečku ořechů lískových. Een ander moest de ekster telkens een hoopje hazelnoten betalen.
A dcera špačkova nepohledná, ušubraná, měla známost s mladým havranem. De slonzige, lelijke dochter van de spreeuw had verkering met een jonge roek.
Nestydo psí! Schaamteloze hond!
Že nevíš, co máme? Raad eens wat we hebben!
Máme lišku. We hebben een vos.
Kóše? Bijt ze?
Co pak jsem já – co pak jsem já ňáké pes, jak Lapák! Ben ik soms, ben ik soms een hond als Lapák?
Klučisko ušmórané! Smerig joch!
Slyšíš, jak vrčí? Hoor je haar grommen?
Přestaň! Hou op!
Přestaň! Hou op!
Teď oběma ščagélkami! Nu met allebei de stokken!
Jen hni! Waag het eens!
Včil na ňu! Pak haar nu!
Udeřil’s, poteče krív! Je hebt geslagen; nu zal er bloed vloeien!
Bú! Boehoe!
Bú! Boehoe!
Ona mě užrala lýtko. Ze heeft me in mijn kuit gebeten!
Ona mne sežere! Ze vreet me op!
Zdrhé! Rennen!
Chyťte ju! Grijp haar!
Už ji mám! Ik heb haar al!
Bú, bú! Boehoe, boehoe!
Bú, bú! Boehoe, boehoe!
Ty, táto! Zeg, vader!
Já ti tu lišku vykopu! Ik schop die vos van je de deur uit!
Smrdí to a zavazí a co škody nadělá! Dat beest stinkt, loopt in de weg en zal nog heel wat schade aanrichten!
Bú! Boehoe!
Tož ji uvážeme! Dan binden we haar vast!
Ou, ou. Au, au.
A, a! Ah, ah!
Mělas dělat podlivá mně. Je had moeten doen zoals ik.
Mělas neutíkat! Je had hier moeten blijven!
Nevylizovat míse! En van de schalen af moeten blijven!
Dívéte se, jak je člověk spravedlivé! Kijk eens hoe rechtvaardig de mens is!
Honila nás slečna liška a včil neví kudy kam? Juffrouw Vos zat ons achterna en weet nu geen raad meer!
To proto, že nesnáší vajíčka, že ve hnízdě nesedá! Dat komt doordat ze geen eieren legt en nooit op het nest zit!
Snášéte, pracujte a já vám pomožu! Leg eieren en werk, dan help ik jullie!
My pracujem, snášíme. Wij werken en leggen eieren.
My pracujem, snášíme. Wij werken en leggen eieren.
Trrr-p! Lijden zul je!
Trrr-p! Lijden zul je!
Trrr-p! Lijden zul je!
My snášíme, pracujem! Wij leggen eieren en werken!
My snášíme, pracujem! Wij leggen eieren en werken!
Trp, však zasloužíš! Lijd maar, je hebt het verdiend!
Jen snášéte, já pomožu! Leg maar eieren, ik help wel!
Hleďte, sestry, jakého máte vůdce! Kijk eens wat voor leider jullie hebben, zusters!
Chce vás pro svoje choutky, za to bere žold od člověka. Hij gebruikt jullie voor zijn eigen lusten. De mens betaalt hem daarvoor.
Družičky! Lieve vriendinnen!
Sestřičky! Lieve zustertjes!
Odstraňte staré vlády! Weg met de oude machthebbers!
Stvořte nový svět, kde budete rovným dílem sdílet radosti a štěstí. Schep een nieuwe wereld waarin ieder evenveel vreugde en geluk krijgt.
Bez kohóta? Zonder haan?
Bez kohóta? Zonder haan?
Nač vám třeba kohouta? Waar hebben jullie een haan voor nodig?
Nejlepší zrnko sezobe sám, a do čeho se mu nechce, na to si vás zavolá. De beste graantjes pikt hij zelf op. Waar hij geen zin in heeft, mogen jullie voor opdraven.
Tlama hladová! Hongerige muil!
Slibuje odstranit člověka, aby nás sama sežrala. Ze belooft ons van de mens te bevrijden, zodat ze ons zelf kan opvreten.
Vida! Zie je wel!
Vida! Zie je wel!
Než bych já se dívala na vaši zaostalost – – to se raději za živa pohřbím! Ik begraaf me liever levend dan dat ik jullie achterlijkheid nog langer moet aanzien!
Zbabělče, podivé se, je-li už mrtvá? Lafaard, kijk eens of ze al dood is!
Kokodák! Tok-tok!
Kokodák! Tok-tok!
Ou? O?
Ou? O?
Ou? O?
Chachachacha! Hahahaha!
Ó, bestio! O, beest!
– Ty sloto jedna! Jij ellendig kreng!
To mám za to, že jsem svého starého blázna uposlechla! Daar zit ik nu mee, omdat ik naar mijn ouwe gek heb geluisterd!
Kde jeho něžnosti! Waar zijn nu zijn liefkozingen!
Z čistých vajíček kuřátka nevysedím. Uit onbevruchte eieren broed ik geen kuikens.
Mohl být z tebe štuc. Van jou had ik een mof kunnen maken.
Počkej, počkej, ó bestio! Wacht maar, wacht maar, beest!
Jestli tě nevykopu! Ik zal je de deur uit schoppen!
Ó bestio! O, beest!
Teď nebo nikdy! Nu of nooit!
Starej, zastřel ju! Ouwe, schiet haar dood!
Nebojím se tě, kdybys byl stokrát tolké! Al was je honderd keer zo groot, ik ben niet bang voor je!
Já tě uderím na hlavu. Ik sla je op je kop.
Nebo já tebe! Of ik jou!