Leoš Janáček
Kdopak to tu vřéská? Wie krijst hier zo?
Já, já, milostpane! Ik, ik, mijnheer!
Ty sloto žebrácká, blechatá! Jij smerige bedelaar, vol vlooien!
Já ti povím! Ik zal je krijgen!
Přestaneš čučet! Hou op met gluren!
Che, che, che, che! He, he, he, he!
Povídé si, beztak máš jazyk líné! Praat maar, je tong is toch al lui!
Podívéte se, valí se tu jak milostpán! Kijk hem hier liggen als een heer!
S řečó se potíš! Van het praten ga je zweten!
Jak milostpán! Als een heer!
Dům má, že by se tam vešli tři a chudákovi vynadá, že se chce jen podívat. In zijn huis passen er wel drie, maar hij scheldt een arme stakker uit die alleen maar even wil kijken.
Milostpán! Mijnheer!
Leží jak kráva v lóce. Hij ligt daar als een koe in de wei.
Já ti dám chlámať tuté před našima – – už hébé, nebo tě dám dochtorovi. Ik zal je leren hier voor ons huis te schateren! Vooruit, of ik geef je aan de advocaat.
Ať ti zažaluje k sódu! Laat hij je maar aanklagen!
Tu toť! Pak aan!
Gambáču shnilé, syrovče syrové! Rotte grootbek, lompe vlegel!
Co mne mlátíš? Waarom sla je me?
Zavazím ti, špinavče špinavé, že mne klučeš! Loop ik je in de weg, vuile smeerlap, dat je me zo slaat?
Les je tak velký a vzpomene si milostpán, že nikdo nesmí okolová oken! Het bos is zo groot, maar mijnheer vindt dat niemand bij zijn ramen mag komen!
Já bych tě měla dát k sódu! Ik zou jou voor de rechter moeten slepen!
Ale kdo by se s tebou mazal! Maar wie wil zich nou met jou bemoeien!
Gambáču shnilé, syrovče syrové! Rotte grootbek, lompe vlegel!
Co ju mlátíš? Waarom sla je haar?
Zavazí ti, špinavče špinavé! Loopt ze je in de weg, vuile smeerlap?
Les je tak velký a nikdo nesmí okolová oken! Het bos is zo groot, maar niemand mag bij zijn ramen komen!
Dé ho k sódu! Sleep hem voor de rechter!
Tu máš něco ženskýho, abys věděl, že su uznalá. Hier heb je iets vrouwelijks, dan weet je dat ik dankbaar ben.
Ó, jak jsem mravně rozhořčen! O, wat ben ik in mijn zedelijk gevoel gekrenkt!
Opustím nevděčné stádo. Ik verlaat deze ondankbare kudde.