Leoš Janáček
sokňo zelenó. een groene rok.
Sokňo zelenó, mezolánovó, habe te se mohla vandrovat se mnó -nó -nó, vandrovat se mnó. Een groene rok van halfwollen stof, zodat je met mij kunt rondtrekken, no, no, met mij kunt rondtrekken.
Tož co, Harašto, máš se dobře? Zo, Harašta, hoe gaat het met je?
Nu což, pantáto, měl bych se dobře, kdyby ne té mojí suže! Ach, vadertje, het zou me goed gaan als ik die zorgen niet had!
Myslím si, jak se obendeš bez ženy? Hoe red je het eigenlijk zonder vrouw?
Zaobendu se, pěkně zaobendu. Ik red me wel, heel goed zelfs.
Ale včil, zlatá ty moja republiko, dám se s ňou zezdat. Maar nu, mijn lieve republiek, ga ik met haar trouwen.
Však, pantáto, našel jsem si tu nélepčí. Ik heb de allerbeste gevonden, vadertje.
Totok, totok jí nesu na zvostřenó! Dit hier breng ik haar om haar eetlust op te wekken!
Je jí Terynka! Ze heet Terynka!
Terynka? Terynka?
Baže, Terynka! Jazeker, Terynka!
Terynka? Terynka?
Terynka, Terynka! Terynka, Terynka!
A nepytlačíš mi, Harašto? Je stroopt toch niet in mijn bos, Harašta?
Jak je Bůh nade mnó a tvrdá zem pode mnó, ani, ani brokem! Zo waar als God boven me is en de harde aarde onder me, geen enkel hagelkorreltje!
Ale, ale skoro měl bych! Maar misschien moest ik het toch doen!
Co to plendáš?! Wat bazel je nou?
No tož, tu pár kroků leží zajíc! Nou, een paar passen hiervandaan ligt een haas!
A natažené! Helemaal dood!
Chtěl jsem ho vzít, ale ešče že mi cosi, Ik wilde hem meenemen, maar gelukkig was er iets,
že mi cosi řeklo: „Neber, Harašto, mohl bys být v ostudě! iets dat me zei: 'Blijf eraf, Harašta, straks sta je te schande!'
Člověče! Mens toch!
Set sakra pes, neber Harašto, neber, mohl bys být v ostudě! Potverdorie, blijf eraf, Harašta, blijf eraf, straks sta je te schande!
A natažené? Helemaal dood?
A natažené! Helemaal dood!
Že už pokoje nedá! Laat ze ons nou nooit met rust!
Liška Bystrouška! De vos Bystrouška!
Nalíknem. We zetten een val.
Beztak pro macka se vrátí. Voor die dikkerd komt ze vast terug.
Chichichi! Hihihi!
Chichichi! Hihihi!
Chichichi! Hihihi!
Běží liška k Táboru, nese pytel bramborů, ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá. Er rent een vos naar Tábor met een zak aardappels. De egel haast zich achter haar aan om de zak lek te prikken.
Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, běž, zajíčku, běž za ní, pober jí to koření! Er rent een vos naar Tábor met een zak gember. Ren, haasje, ren haar achterna en pak dat kruid van haar af!
Divná věc! Wat vreemd!
Divná věc! Wat vreemd!
Divná věc! Wat vreemd!
Člověk tu byl a zajíce tu zanechal! Hier is een mens geweest die de haas heeft laten liggen!
Je to možná? Hoe kan dat nou?
Měl ho v ruce a zase ho položil! Hij had hem in zijn hand en heeft hem weer neergelegd!
Pozor! Pas op!
Úklad! Een hinderlaag!
A já už vím, co to je! Ik weet al wat het is!
To jsou kleště! Het is een klem!
Zač nás ten děda považuje? Waar ziet die ouwe ons voor aan?
To jsou kleště! Het is een klem!
To jsou kleště! Het is een klem!
Zač nás ten děda považuje? Waar ziet die ouwe ons voor aan?
Myslí, že su jezevec? Denkt hij dat ik een das ben?
Myslí, že su jezevec? Denkt hij dat ik een das ben?
To asi ne-e! Dat dacht ik niet!
To asi ne-e! Dat dacht ik niet!
Je to ale Jan s cedulou! Wat een onnozelaar!
Faječkou smrdí řeťaz! Die ketting stinkt naar zijn pijp!
Jan s cedulou! Onnozelaar!
Jan s cedulou! Onnozelaar!
Myslí, že nám nezvostal ani jeden liščí chlup? Denkt hij dat er geen vossenhaar meer aan ons zit?
Jan s cedulou! Onnozelaar!
Kolik jsme už měli dětí? Hoeveel kinderen hebben we al gehad?
Stará, nevíš? Vrouwtje, weet jij het?
Nevím, kolik. Ik weet niet hoeveel.
A kolik jich ještě budeme míti? En hoeveel krijgen we er nog?
Stará, nevíš? Vrouwtje, weet jij het?
Kdybys dal pokoja! Laat me toch met rust!
Mohl by tě někdo slyšet. Straks hoort iemand je.
Znáš zvířecí huby! Je weet hoe dieren kunnen roddelen!
Do rána nás roznosijó po celém lesu. Voor de ochtend hebben ze ons door het hele bos over de tong laten gaan.
A což kolik? Nou, hoeveel dan?
Ještě jsi načisto pěkná! Je bent nog steeds heel mooi!
Počkej, počkej, to si povíme v měsíci máji. Wacht maar, wacht, daar praten we in mei over.
Počkám, počkám. Ik wacht wel, ik wacht wel.
Počkám, počkám v měsíci máji, počkám, až si to povíme v měsíci máji. Ik wacht wel, ik wacht tot mei, tot we er in mei over praten.
Když jsem já šel okolo háje zeleného, natrhal jsem lupení do šátka bílého. Toen ik langs het groene bosje liep, plukte ik bladeren in mijn witte doek.
Kdo to tu vříská? Wie krijst hier zo?
Jdi! Ga!
Schové se! Verstop je!
Kdo to tu vříská? Wie krijst hier zo?
Proč bych se nepodívala, jaké to člověk? Waarom zou ik niet kijken wat voor mens het is?
Donesu já ho do lože, kde má milá leží. Ik breng het naar het bed waar mijn liefste ligt.
Otevři mi, má milá – Nůšu důle! Doe voor me open, liefste… De mand neer!
Harašto! Harašta!
Harašto! Harašta!
Ščagél do ruky! Het geweer in de hand!
Hů, na ňu! Hoe, pak haar!
To bude štuc pro Terynku. Dat wordt een mof voor Terynka.
Tož, ty tak? Dus zo doe jij dat?
Bít, zabít, jen proto, že su liška? Slaan, doodslaan, alleen omdat ik een vos ben?
Bít – zabít? Slaan, doodslaan?
Rány boží! Gods wonden!
Spravuj si svůj nos a já tvoju nůšu! Verzorg jij je neus maar, dan neem ik je mand onder handen!
Ochocho! Au, au, au!
Rány boží! Gods wonden!
Co já Terynce řeknu, uviďa ju! Wat moet ik Terynka zeggen als ik haar zie?
Ochocho! Au, au, au!
Anciáš pekelné nadehnal ju! De duivel uit de hel heeft haar hierheen gejaagd!
Bít, zabít, jen proto, že su liška! Slaan, doodslaan, alleen omdat ik een vos ben!
Bít, zabít, jen proto, že su liška! Slaan, doodslaan, alleen omdat ik een vos ben!
Odnesu-li kuřátko, co tu pláče, co tu pláče? Als ik een kuikentje meeneem, waarom dan dat gejammer, waarom dat gejammer?
Totok zde!? Hier, daar!