Leoš Janáček
Palička kaštanová jako děvčátko. Een kastanjebruin kopje, net een meisje.
Je to pohádka či pravda? Is het een sprookje of waar?
Pohádka či pravda? Een sprookje of waar?
Kolik je tomu let, co jsme kráčeli dva mladí lidé, Hoeveel jaar is het geleden dat wij hier liepen, twee jonge mensen,
ona jak jedlička, on jak šerý bor? zij als een dennetje, hij als een donkere pijnboom?
Také jsme hříbky sbírali, tuze pohmoždili, pošlapali, protože … We zochten ook paddenstoelen, kneusden en vertrapten ze, omdat…
protože pro lásku jsme neviděli. omdat we van verliefdheid niets zagen.
Co však huběnek, co však huběnek jsme nasbírali! Maar wat een kusjes hebben we verzameld, wat een kusjes!
To byl den po naší svatbě, bože, to byl den po naší svatbě! Het was de dag na onze bruiloft, god, de dag na onze bruiloft!
Kdyby ne much, člověk by v tu minutu usnul… Zonder die vliegen zou een mens zo inslapen…
A přece su rád, když k víčerom slunéčko zablýskne… Toch ben ik blij als tegen de avond het zonnetje doorbreekt…
Jak je les divukrásný! Wat is het bos wondermooi!
Až rusalky přijdou zase domů, do svých lesních sídel, Als de nimfen weer thuiskomen in hun boswoningen,
přiběhnou v košilkách, až zase přijde k nim květen a láska! dan komen ze in hun hemdjes aangerend, zodra mei en liefde weer bij hen komen!
Vítat se budou, slzet pohnutím nad shledáním. Ze begroeten elkaar en huilen van ontroering bij het weerzien.
Zas rozdělí štěstí sladkou rosou do tisíců květů, Opnieuw verdelen ze het geluk als zoete dauw over duizenden bloemen,
petrklíčů, lech a sasanek a lidé budou chodit s hlavami sklopenými a budou chápat, sleutelbloemen, voorjaarslathyrus en anemonen. De mensen zullen met gebogen hoofd lopen en begrijpen
že šlo vůkol nich nadpozemské blaho. dat hemelse zaligheid hen omringde.
Hoj! Hé!
Ale není tu Bystroušky! Maar Bystrouška is er niet!
Hle, tu je! Kijk, daar is ze!
Maličká, rozmazlená, ušklíbená, jak by mámě z oka vypadla! Zo klein, verwend en brutaal, precies haar moeder!
Počké, tebe si drapnu jak tvoju mámu, ale lepší si tě vychovám, Wacht maar, ik grijp je net als je moeder, maar jou zal ik beter opvoeden,
aby lidi o mně a o tobě nepsali v novinách. zodat de mensen over jou en mij niets in de krant schrijven.
Eh, ty potvoro studená, kde se tu bereš? Hè, koud monster, waar kom jij vandaan?
Totok nejsem já, totok beli dědóšek! Dat was ik niet, dat was grootvader!
Oni mně o vás veveveve, oni mně o vás vevevekládali. Hij ve-ve-ve-ve… Hij vertelde me over u.