Leoš Janáček
To jste vy, Kudrjáši? Bent u het, Kudrjáš?
Ano, Borisi Grigorjiči. Ja, Boris Grigorjitsj.
A proč jste tady? En wat doet u hier?
Já? Patrně mám proč. Pro nic za nic bych sem nechodil. A co pak vás sem vede? Ik? Ik zal wel een reden hebben. Zomaar zou ik hier niet komen. En wat brengt ú nu hier?
Hled, Kudrjáši, oč jde. Mně třeba tady zůstat. Kijk, Kudrjáš, zo zit het: ik moet hier blijven.
Nebyl bych přišel, kdyby mně nebylo uloženo. Ik was niet gekomen als het mij niet was opgedragen.
A kdo vám to uložil? En wie heeft het u opgedragen?
Nějaká dívka řekla mi na ulici, abych přišel sem, na stráň zahrady Kabanových, kde je pěšinka. Een meisje zei me op straat dat ik hierheen moest komen, naar de helling van de tuin der Kabanovs, waar een paadje loopt.
Vždyť jsem vas varoval! Zamilovat se nerozvážně! Ik heb u toch gewaarschuwd! Verliefd worden is on- verstandig!
Ano, to je moje hoře. Ja, dat is nu juist mijn ellende.
Tedy do té vdané? Dus die getrouwde?
Ano. Ja.
To ji chcete zahubit? U wilt haar dus te gronde richten?
Prosím tě, nestraš mně! Toe nou, maak me niet bang!
A má ona vás ráda? En heeft zij u lief?
Nevím. Pouze jednou jsem ji uviděl u strýce. Ik weet het niet. Ik heb haar maar één keer gezien, bij mijn oom.
Jinak vidávám ji v kostele. Ach, Kudrjáši, kdybys ji viděl, jak se modlí, jaký andělsky úsměv hrá jí na líci a z líce jak by světlo zářilo. Verder zie ik haar in de kerk. Ach, Kudrjáš, als je haar zag bidden, wat een engelachtige glimlach op haar wang speelt, en van haar wang alsof er licht straalde.
To je tedy Kabanová. Dus dat is Kabanová.
Ano. Ja.
Tak vida, vida. Kijk, kijk.
Za vodou, za vodičkou, můj Vaňa stojí . . . Aan de overkant van het water, van het beekje, staat mijn Vaňa . . .
Tovar nakupuje carevně svojí. Hij koopt koopwaar voor zijn prinses.
Nech jsem já i děvucha to z izby temné. Al ben ik ook maar een meisje uit een donkere hut,
To láska zrobila carevnu z tebe. het is de liefde die een prinses van je maakte.
Ty mládenče počkej! Dočkáš se! Jij, jongeman, wacht maar! Je zult het beleven!
Pojdme k Volze. Laten we naar de Wolga gaan.
Ta noc! Písně, dostaven íčko! Jdou zavěšení, veselí. Také já čekám. Ale nač čekám, nevím, ani představit si nedovedu. Srdce mi bije. Wat een nacht! Liederen, een afspraakje! Ze lopen arm in arm, vrolijk. Ook ik wacht. Maar waarop ik wacht, weet ik niet, kan ik me zelfs niet voorstellen. Mijn hart bonst.
Nevím, co jí řeknu . . . Tu jde! Jste to vy, Ik weet niet wat ik haar zal zeggen . . . Daar komt ze! Bent u het,