Leoš Janáček
Není proč, není proč! Ani toho nedovedu. Daar is geen reden voor, geen reden! Dat kan ik zelfs niet.
Proč pak bych měla být na posměch lidem? Waarom zou ik de mensen tot spot moeten zijn?
Kdybys měla muže ráda, naučila bys se tomu. Als je van je man hield, had je dat wel geleerd.
A když to nedovedeš, kdyby ses aspoň o to pokusila; bylo by slušnější. Svět nezná takovou špínu a nešvar. Půjdu se modlit. Nevyrušujte mně! En als je het niet kunt, als je het tenminste had geprobeerd, dat zou netter zijn. De wereld kent zo'n viezigheid en schande niet. Ik ga bidden. Stoor mij niet!
Půjdu též se projít... Glaša nám ustele v zahradě... Za malinami jsou vrátka, maminka vždycky je zavíra na zámek a klíč schovává. Ik ga ook wandelen... Glaša maakt ons bed op in de tuin... Achter de frambozen is een hekje, mama sluit het altijd op slot en verbergt de sleutel.
Vzala jsem ho a dala místo něho jiný, aby si toho nevšimla... Uvidím-li ho, řeknu mu, aby přišel k vrátkům... Ik heb hem genomen en er een andere voor in de plaats gelegd, zodat ze het niet merkt... Als ik hem zie, zeg ik hem dat hij naar het hekje komt...
Nač to? Není třeba! Nechci! Waarvoor? Dat hoeft niet! Ik wil het niet!
Tobě není třeba a mně se hodí. Jen si ho vem, však tě neukousne. Jij hebt het niet nodig en mij komt het goed uit. Neem hem maar, het bijt je toch niet af.
Cos to natropila, ty svůdnice! Což pak je to možné. Zbláznila jsi se! Opravdu zbláznila! Wat heb je aangericht, jij verleidster! Is dat nu mogelijk. Je bent gek geworden! Echt gek geworden!
Nemiluji mnoho řečí. Nemám teď' na to kdy. Ik hou niet van veel woorden. Daar heb ik nu geen tijd voor.
Vida! Neštěstí! Tady je to neštěstí... Zahodit klíč, zahodit daleko do vody... abych ho nikdy nenašla... Pálí mně jako žhavý uhel... Někdo přichází! Kijk! Ongeluk! Hier is het, ongeluk... De sleutel weggooien, ver in het water gooien... zodat ik hem nooit vind... Het brandt me als een gloeiende kool... Iemand komt eraan!
Ne ne! Nikdo! Tak mi srdce přestalo bít! Nee, nee! Niemand! Mijn hart hield zomaar op met slaan!
Přišel-li si s něčím, tak mluv pořádně, nekřič! Als je ergens mee komt, praat dan fatsoenlijk, en schreeuw niet!
Ne, nikdo! Jak jsem se polekala. A klíč jsem schovala. Je vidět osud tomu chce. A jaký pak hřích, když na něho pohlédnu, třeba zdaleka? Nee, niemand! Wat schrok ik. En de sleutel heb ik verstopt. Het is duidelijk, het noodlot wil het zo. En wat voor zonde is het, als ik naar hem kijk, al is het van verre?
Třeba s ním pohovořím...to všechno ještě není neštěstí! Ale co mluvím, čím se obelhávám? Misschien praat ik met hem...dat alles is nog geen ramp! Maar wat zeg ik nou, waarmee houd ik mezelf voor de gek?
At' si třeba zemru – jen když ho uvidím, jen uvidím! Bud' jak bud', uvidím Borise! Jen kdyby už byla noc! Al sterf ik – als ik hem maar zie, maar zie! Hoe dan ook, ik zie Boris! Was het maar al nacht!