Leoš Janáček
Přijde bouře. Er komt onweer aan.
Dobře, že je kde se schovat! Gelukkig is er een plek om te schuilen!
A co lidu na bulvaru! En wat een volk op de boulevard!
Zdá se, že se všechno nahrne sem. Het lijkt erop dat alles hierheen komt stromen.
Kupcové jdou naparáděné. De kooplui komen eraan, opgedirkt.
A vida, tady jsou nějaké malby. Místy je to znát. Kijk, hier zijn wat schilderingen. Hier en daar is het nog te zien.
Vyhořelo! Po požáru nespravili. Uitgebrand! Na de brand hebben ze het nooit hersteld.
To je Gehenna, pekelný oheň? Všeho druhu lidé doň padají. Is dit de Gehenna, het hellevuur? Van elke soort mensen vallen erin.
Tak, brachu milý! Zo is het, beste kerel!
Všech důstojností! Van alle rangen en standen!
Tak, tak, dobře to pochopil. Juist, dat heeft hij goed begrepen.
Také mouřenínové? Ook Moren?
Taky! Taky mouřenínové. Die ook! Ook Moren.
Celého mě to pokropilo! Ik zit onder de druppels!
Savjole Prokofjiči! Savjol Prokofjevitsj!
Odraz ode mně! Odraz! Co na mně lezeš? Ga weg bij me! Weg! Wat zit je op me te kruipen?
Možná, že nechci s tebou ani mluvit! Misschien wil ik wel helemaal niet met je praten!
Bouře zde často bývají – Onweer komt hier vaak voor –
Nesmysl! Onzin!
Hromosvodů nemáme – We hebben geen bliksemafleiders –
Nesmysl! – Nu, a jaké pak más ty hromosvody? Onzin! – Nou, en wat voor bliksemafleiders heb jij dan?
Ocelové. Stalen.
Co dál? Wat nog meer?
Ocelové tyče – Stalen stangen –
Slyšel jsem, že tyče. Ik heb gehoord dat het stangen zijn.
Spustí se tyče – De stangen worden neergelaten –
Co dál, co dál? En dan? En dan?
. . . nic víc. ... verder niets.
A co je bouřka, po tvojím rozumu? En wat is een onweer volgens jou?
Elektřina. Elektriciteit.
Jaká pak elektřina? Jaka elektřina? Vida, potom nejsi loupežník? Bouře je zatrest na nás, abychom moc boží pocitovali! A ty chceš tyčemi, nebo rožni nějakými proti ní se bránit? Co jsi ty? Jsi Tatar? Tatar? Nu, mluv? Tatar? Wat voor elektriciteit dan? Wat voor elektriciteit? Kijk, dan ben je geen struikrover? Het onweer is een straf voor ons, opdat wij Gods macht zouden voelen! En jij wilt met stangen, of met braadspitten of zo, je ertegen verweren? Wat ben jij? Ben je een Tataar? Een Tataar? Nou, zeg op? Een Tataar?
Savjole Prokofjiči, vaše slovutnosti, Děržavin praví: "Mé tělo rozpadne se v prach, však rozum, hromem svlad!" Savjol Prokofjevitsj, Uwe Doorluchtigheid, Derzjavin zegt: "Mijn lichaam valt uiteen tot stof, maar mijn geest beheerst de donder!"
Velečteni, co to povídal? Hooggeëerde heren, wat zei hij daar?
Podržte ho! Takový falešný mužíček! Houd hem vast! Wat een vals mannetje!
Darmo, proklatci, člověka ve hřích uvádíte! Voor niets, vervloekten, brengen jullie een mens in zonde!
Přestalo pršet? Is het opgehouden met regenen?
Zdá se! Het lijkt van wel!
"Zdá se!" Jdi a podívej se! A to si řekne "zdá se!" "Het lijkt!" Ga maar kijken! En dan zegt hij nog "het lijkt!"
Přestalo! Het is opgehouden!
Psst! Psst! Zdá se, že je to on. Pst! Pst! Het lijkt erop dat hij het is.
Co si počnem s Katěrinou? Wat beginnen we met Katerina?
Co se děje? Wat is er aan de hand?
Ale hotové neštěstí, nic jinak! Muž se jí vrátil – víš už o tom? Maar het is gewoon een ramp, niets anders! Haar man is bij haar teruggekomen – weet je dat al?
Nevím. Dat weet ik niet.
A Katěrina je prostě ne svou. En Katerina is gewoon buiten zichzelf.
Ach, to ji už nespatřím! Ach, dan zie ik haar nooit meer!
Ach! Ty! Poslyš mne přece! Celá se chvěje, jak by ji zimnice lomcovala. Je bledá, potácí se po domě jak by něco hledala! Oči má jako šílená. Ráno začala plakat, stále vzlykat. Och bátušky, co si mám počít?! Takových věcí natropí — Ach! Jij! Luister toch naar me! Ze beeft helemaal, alsof de koorts haar door elkaar schudde. Ze is bleek, ze waggelt door het huis alsof ze iets zoekt! Haar ogen zijn als van een gek. Vanochtend begon ze te huilen, onophoudelijk te snikken. Ach, lieve help, wat moet ik doen?! Ze haalt zulke dingen uit —
Ach, Bože! Co si počít? Ach, God! Wat nu te doen?
že... pravím ti... že... praští sebou o zem — a všechno mu poví. dat... zeg ik je... dat... ze zich op de grond gooit — en hem alles vertelt.
Je-li možná? Zou dat kunnen?
U ní je všechno možné. Maminka si toho všimla, pořád na ni kouká, jako zmije kouká — a jí je z toho zle. Tu jde! Maminka jde za ni! Schovej se! Bij haar is alles mogelijk. Moeder heeft het gemerkt, kijkt haar voortdurend aan, zoals een adder kijkt — en zij voelt zich ziek daarvan. Daar komt ze! Moeder komt achter haar aan! Verstop je!
Ach Varvaro! Moje smrt! Ach Varvara! Mijn dood!
Nějaká ženská náramně se bojí! Een of andere vrouw is vreselijk bang!
Nu, dosti, dosti. Nou, genoeg, genoeg.
Co komu souzeno, tomu neuteče! Vida, krasavice! Wat je beschoren is, ontkom je niet! Kijk, schoonheid!
Nemohu, srdce mně bolí! Ik kan niet meer, mijn hart doet pijn!
Vzmuž se! Vzpamatuj se! Vermand je! Bedaar!