Leoš Janáček
Tak tedy jdi spát! Ga dan maar slapen!
A kam mám jít? En waarheen moet ik dan gaan?
Domů. Kam bys šel. Naar huis. Waar zou je anders heen gaan.
Ale když nechci domů. Maar ik wil niet naar huis.
Nu, čeho si přeješ ode mne? Nu, wat wil je van mij?
Hned ti to povím. Domluv mi přece, aby moje srdce se uklidnilo; ty jediná v celém městě mně dovedeš rozebrat. Dat zeg ik je zo. Praat me toch tot rede, zodat mijn hart tot rust komt; jij alleen kunt mij in de hele stad doorgronden.
Chtěli na tobě zase peněz? Wilden ze weer geld van je?
Dám, dám – ale nad'ám. Mukneš o penězích, nic jinak, nic jinak, jak bys mi vnitřnosti pálil! Ik geef, ik geef – maar ik vloek. Je piept over geld, het is niet anders, niet anders, alsof je mijn ingewanden verbrandt!
Nemáš nad sebou starších, proto si troufáš! Je hebt geen ouderen boven je, daarom durf je!
Mlč, kmotra. Kdysi – o velikém postě, kál jsem se a postil – kál jsem se a postil. V tom nejaká nečistá síla namane mi mužíka do cesty. Dříví vozil, pro peníze přišel. Cert ho pro hřích v takou dobu přines! Zhřešil jsem! Nadal jsem mu! Div nestloukl. Vidíš jaké mám srdce! Zwijg, peetmoeder. Eens – in de grote vasten, boette ik en vastte – ik boette en vastte. Toen duwde een onreine macht een boertje op mijn weg. Brandhout voerde hij aan, hij kwam voor geld. De duivel bracht hem, om mijn zonde, op zo'n tijdstip! Ik heb gezondigd! Ik heb hem vervloekt! Bijna had ik hem in elkaar geslagen. Zie je wat voor hart ik heb!
Potom jsem ho prosil za odpuštění. K nohám jsem se mu skláněl. Vidíš, kam mne až srdce přivádí. V blátě, na zemi jsem k nohách padl! Daarna smeekte ik hem om vergeving. Aan zijn voeten boog ik mij neer. Zie je tot waar mijn hart me voert. In de modder, op de grond viel ik aan zijn voeten!
V blátě! Oh! In de modder! Oh!
Posad' se. nemuč se! Ale dbej dobrých mravů, dobrých mravů. Ga zitten. Kwel jezelf niet! Maar let op je manieren, goede manieren.