Leoš Janáček
Ne na dlouho Niet voor lang.
Tišo, neodjížděj! Holoubku muj, neodjížděj! Tiša, ga niet weg! Mijn duifje, ga niet weg!
Nelze, Kát'o! Jak nepojedu, když maminka posíla? Het kan niet, Káťa! Hoe kan ik nou niet gaan, als moeder me stuurt?
Vezmi mně také s sebou! Vezmi mně! Neem mij ook mee! Neem mij mee!
Není to možné! Dat kan niet!
Proč by nebylo možné? Což pak už mně nemáš rád? Waarom zou het niet kunnen? Heb je mij soms niet meer
Mám tě rád, ale z takové otročiny by člověk utekl od ženy krasavice nevím jaké! A má-li člověk po celý život takhle žít – uteče i od ženy. Ik hou wel van je, maar uit zo'n slavenbestaan zou een mens weglopen, zelfs bij een vrouw, een schoonheid, wie weet hoe mooi! En als een mens zijn hele leven zo moet leven, loopt hij ook bij zijn vrouw weg.
Jak tě mám pak mít ráda – když taková slova mluvíš? Hoe moet ik van je houden, als je zulke woorden zegt?
Slova sem, slova tam! Kdo se v tobě vyzná? Woorden hier, woorden daar! Wie wordt er wijs uit jou?
Kam se já ubožka poděju. Kdo se mne zastane. Waar moet ik arme heen? Wie komt er voor mij op?
Přestaň! Hou op!
Tišo, holoubku! Kdybys zůstal doma, nebo mně vzal sebou tolik bych tě měla ráda, tak – bych tě láskala! Tiša, duifje! Als je thuisbleef, of mij meenam, zou ik zoveel van je houden, zo zou ik je liefkozen!
Nevyznám se v tobě, Kát'o! – Ik word niet wijs uit je, Káťa!
Tišo, komu mně tady zanecháš? Tiša, aan wie laat je mij hier achter?
Jindy člověk slova z tebe nedostane, a ted'? Anders krijgt niemand een woord uit je, en nu?
Komu mně zanecháš? Aan wie laat je mij achter?
Vždyť' víš, že jinak nelze. Jaká tedy pomoc! Je weet toch dat het niet anders kan. Wat valt er dan te helpen!
Tišo, stane se bez tebe neštěstí, stane se neštěstí! Tiša, zonder jou gebeurt er een ongeluk, er gebeurt een ongeluk!
Viš⟨?⟩ tedy co? Zádej⟨?⟩ ode mně nějakou strašlivou prísahu... Weet je wat? Eis van mij een vreselijke eed...
Jakou přísahu? Wat voor eed?
Nu, takovou: že za tvojí nepřítomnosti, za zádnou⟨?⟩ cenu s nikým cizím ani nepromluvím, nikoho nespatřím, že ani pomysliti neopovážím se kromě na tebe... Nou, deze: dat ik, zolang jij weg bent, voor geen prijs met een vreemde zal spreken, niemand zal zien en zelfs aan niemand anders durf te denken dan aan jou...
Ale nač pak to? Nač to? Maar waarvoor dat? Waarvoor?
Pro pokoj mojí duše, prokaž mi tu milost! Voor de rust van mijn ziel, bewijs mij deze gunst!
Jak pak můžes za sebe ručit? Hoe kun je voor jezelf instaan?
Abych ani otce, ani matky vícekrát nespatřila ...abych bez poklání zemřela, jestliže... Dat ik mijn vader noch mijn moeder ooit nog zou zien, dat ik zonder boetedoening zou sterven, als...
Nu, co pak, co děláš? Vždyť je to takový hřích! Nou, wat doe je nou? Het is toch zo'n zonde!