Leoš Janáček
Nu, jak vás neposlechnout! Nou, hoe zou ik u níet gehoorzamen!
Věřila bych ti, kdybych vlastníma očima neviděla, na vlastní uši neslyšela: už dávno vidím, že je ti žena matky milejší. Už od těch dob, so jsi se oženil, nepozoruji dřívější lásky. Ik zou je geloven als ik het niet met eigen ogen had gezien, met eigen oren gehoord: ik zie al lang dat je vrouw je liever is dan je moeder. Al sinds je getrouwd bent merk ik niets meer van je vroegere liefde.
V čem pak to shledáváte? Waaraan merkt u dat dan?
Ve všem. Co nevidím očima, o tom poví srdce. In alles. Wat ik niet met eigen ogen zie, dat zegt mijn hart me.
Ale maminko, co vás napadá? Maar moeder, wat haalt u in uw hoofd?
Pro mne jste vy, maminko, jako rodná matka; co vás napadá. A Tichon má vás také rád. Voor mij bent u, moeder, als mijn eigen moeder; wat u ook bezielt. En Tichon heeft u ook graag.
Ty bys mohla mlčet. Nikdo se tě neptal. Nezastávej se ho, však ti ho neubude. Jij mocht wel zwijgen. Niemand vroeg je iets. Kom niet voor hem op, je raakt hem er heus niet door kwijt.
Našla si místo pro svoje kázání. Een mooie plek heeft ze gevonden voor haar preek.
Vždyť' je to též můj syn. Co si vyskočila, do očí s sebou zavrtět! Aby lidé viděli snad, jak máš muže ráda? Hij is toch ook mijn zoon. Wat springt jij er zo tussen, recht voor ieders ogen, om jezelf te draaien en te keren! Zodat de mensen zien, zeker, hoe graag je je man hebt?
To mi říkat nemusíte. Proč mně urážíte? Trpět pro nic za nic. Ať před lidmi, či bez lidí, vždycky jsem stejná. Dat hoeft u mij niet te zeggen. Waarom beledigt u mij? Lijden om niets, voor niets. Of ik nu voor mensen sta of zonder mensen, ik ben altijd dezelfde.
Vida, vážný ptáček! Hnedle se urazila. Kijk eens, wat een ernstig vogeltje! Meteen beledigd.
Možná, žes měl matku rád, dokud's byl sám. Ale teď', co máš ženu... Misschien had je je moeder wel lief, zolang je alleen was. Maar nu je een vrouw hebt...
Jedno druhému nepřekáží – obě mám rád. Het een staat het ander niet in de weg – ik heb ze allebei lief.
Tak tedy ženu za matku měníš? A pak se tě má bát, když, po tvojím, se ženou všeho jen s láskou? Ani pohrozit. Ať si má třeba milence – Dus een vrouw in plaats van je moeder? En dan moet zij je vrezen, terwijl bij jou met een vrouw alles alleen maar met liefde gaat? Niet eens een dreigement. Laat haar maar een minnaar hebben –
Ale maminko, vždyť' mně má ráda. Maar moeder, ze houdt toch van me.
To snad také nic není? Ani okřiknout? Is dat soms ook niets? Haar zelfs niet terechtwijzen?
Ale maminko – Maar moeder –
No! Mluv! To také nic není? Nou! Praat! Is dat ook niets?
Ale – na mou duši! Maar – bij mijn ziel!
Hlupáku! Jenom pro hřích! Jdu domů. Domkop! Louter zonde! Ik ga naar huis.
Tak vidíš, porad je pro ni. Zie je wel, altijd is het om haar te doen.
Co pak ona za to může? Matka ji pronásleduje, a ty také. A pak říkáš, že ji máš rád! Co stojíš? Wat kan zij eraan doen? Moeder zit haar op de huid, en jij ook. En dan zeg je nog dat je van haar houdt! Waar sta je nou te wachten?
Přešlapuješ? Na očích ti vidím, co bys rád. Zpít se! Sta je te draaien? Aan je ogen zie ik wat je wilt. Je bedrinken!
Je mi ji líto. Toť se ví, že líto. Mám ji ráda. Ik heb met haar te doen. Dat spreekt, ik heb met haar te doen. Ik hou van haar.
Proč bych ji neměla mít ráda? Waarom zou ik niet van haar houden?