Leoš Janáček
Tetuško, tetuško, nebyli u rychtářů doma. Tante, tante, er was niemand thuis bij de burgemeester.
Jenůfka! Potěš tě Pán Bůh! Nepodáš mi ruky? Jenůfka! God sta je bij! Geef je me je hand niet?
Děkuji ti, Laco, za všecko dobré, co jsi se o mně nasmýšlel, po ten čas, co jsem ti byla s očí! Dank je, Laco, voor al het goede dat je over me dacht, al die tijd dat ik uit je ogen was!
Já jsem tě mnohokrát z komůrky slyšela, jak jste tu vždy o mně hovořili. Ik heb jullie vaak vanuit dat kleine kamertje gehoord, hoe jullie hier altijd over mij spraken.
O vidíš, jak jsem bědná! Ach, je ziet hoe ellendig ik ben!
Však zase okřeješ, své dítě ozelíš! Maar je zult er weer bovenop komen, je zult over je kind heen groeien!
Já jsem si ten život jinak myslila, jinak myslila, ale včil už jak bych stála u konce! Ik had me mijn leven anders voorgesteld, heel anders, maar nu is het alsof ik al aan het einde sta!
A za mne bys nešla, za mne, Jenůfka? En met mij zou je niet trouwen, met mij, Jenůfka?
Půjde za tebe, půjde... Laco, půjde! Ze zal met je trouwen, ze zal... Laco, ze zal!
Jenůfo, za mne, Jenůfo? Jenůfa, wil je met mij, Jenůfa?
Ona včil už ztracený rozum našla, a musí být ještě šťastná. Ze is nu eindelijk tot bezinning gekomen, en moet zich ook nog gelukkig prijzen.
Mamička tak dětinsky hovoří! Jak by sis mne to vzal? O rozvaž si to dobře! Moeder praat zo kinderlijk! Hoe zou je mij op je kunnen nemen? Ach, denk er goed over na!
Majetku, počestnosti nemám, a lásky té pěkné, té, pro všecko na světě, té už také nemám. Ik heb geen bezit, geen goede naam, en die mooie liefde, die boven alles ter wereld ging, die heb ik ook al niet meer.
Chceš mne takovou? Wil je mij zo?
Jenůfka, chci... Jenůfka, Jenůfka! Jenůfka, ik wil jou... Jenůfka, Jenůfka!
Pak budu s tebou, s tebou snášet všechno dobré, všechno, všechno zlé! Dan zal ik alles met je dragen, alles, alles, goed en slecht!
Vidíte, že jsem to přece dobře učinila, dobře učinila! Zie je wel, ik heb dit toch goed gedaan, goed gedaan!
Jen když budeš, budeš má! Als je maar wordt, wordt van mij!
A já vám včil žehnám, z toho těžkého srdce: En nu zegen ik jullie, vanuit dit zware hart:
ať vás Pánbůh vždy vytrhne z každého trápení, z každého trápení, ať vám žehná vždy na zdraví, spokojenosti i majetku... moge God jullie altijd uit elke kwelling redden, elke kwelling, moge Hij jullie altijd zegenen met gezondheid, tevredenheid en bezit...
ale jemu, té příčině všeho neštěstí, kletbuju, kletbuju, Maar hem, de oorzaak van al dit ongeluk, vervloek ik, vervloek ik,
aby jeho žena, která si ho s takým srdcem vezme, spíše rozumu pozbyla, než překročí jeho práh! dat zijn vrouw, wie hem met zo’n hart ook neemt, haar verstand verliest voordat ze zijn drempel overgaat!
Běda jemu i mně! Běda jemu i mně! Wee hem en mij! Wee hem en mij!
Co je vám, tetuško? Wat is er met u, tante?
Co to venku hučí, naříká? Wat huilt en jammert daar buiten?
Držte mne! Houd me vast!
Stůjte při mně! Sta me bij!
Laco, zůstaň! Laco, blijf!
Co je vám, tetuško? Wat is er met u, tante?
Zavřete okno! Doe het raam dicht!
Ha, jaký to vítr a mráz! Ha, wat een ijzige wind en vorst!
Jako by sem smrt načuhovala! Het is alsof de dood hier naar binnen loert!