Leoš Janáček
Mamičko, mám těžkou hlavu, Moeder, mijn hoofd is zo zwaar,
mám, mám jako samý, samý kámen; pomozte. het voelt als één en al steen; help me.
Kde jste, mamičko? Kde jste, mamičko? Waar bent u, moeder? Waar bent u, moeder?
To je její jizba. Dit is haar kamer.
Já zůstávám v komoře, musím se tam stále skrývat, Ik blijf in het kamertje, ik moet me daar steeds verbergen,
ať mne nikdo nespatří, ať mne nikdo nespatří. opdat niemand me ziet, opdat niemand me ziet.
Mamička mi pořád vyčítají, trním to bodá do duše! Moeder blijft me verwijten maken, en het steekt mijn ziel als doornen!
Už je večer, smím odbednit okeničky. Het is al avond; ik mag de luiken openen.
Všude tma, všude tma, Overal duisternis, overal duisternis,
jenom měsíček bědným lidem září alleen het maantje schijnt voor ons arme stakkers
a plničko, plničko hvězd... en een hemel boordevol, boordevol sterren...
a Števa ještě nejde, a zase nedojde! en nog komt Števa niet, en weer zal hij niet komen!
Kdyby tak chlapčoka viděl, jak modré oči otvírá... Als hij het jongetje toch eens kon zien, hoe het zijn blauwe ogen opent...
A kde je můj Števuška? Kam jste mi ho daly? En waar is mijn kleine Števa? Waar hebt u hem voor mij gelaten?
Pláče a naříká, já ho přece slyším. Hij huilt en jammert, ik hoor hem toch.
Neubližujte mu, dobří lidé, já to všechno zavinila, já a Števa. Doe hem geen kwaad, goede mensen, het is allemaal mijn schuld, de mijne en die van Števa.
Kam jste mi ho položili, spadne tam, ach, spadne. Waar hebben jullie hem neergelegd? Hij valt daar, ach, hij valt.
Zima mu bude, zima ukrutná! Hij krijgt het koud, zo wreed koud!
Neopúštějte ho, neopúštějte ho! Dočkajte! Já ho přijdu bránit... Laat hem niet alleen, laat hem niet alleen! Wacht! Ik kom hem beschermen...
Kde to jsem? To je maminčina jizba, dvéře zamknuty, dvéře zamknuty. Waar ben ik? Dit is moeders kamer, de deur zit op slot, de deur zit op slot.
Že ho šly mamička ukázat do mlýna? Is moeder hem soms gaan laten zien op de molen?
Aha, aha, do mlýna, Števova synka, Števova synka! Ach ja, naar de molen, Števa's zoontje, Števa's zoontje!
Ale modlit se musím za něho tam u mariánského obrázku. Maar ik moet voor hem bidden, daar bij het Mariabeeldje.
Buď zdráva, buď zdráva, my k tobě voláme, Wees gegroet, wees gegroet; tot u roepen wij,
vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, verbannen kinderen van Eva; tot u zuchten wij,
lkající a plačící v tom slzavém údolí. klagend en wenend in dit dal van tranen.
Ach, obrať k nám své milosrdné oči, Ach, wend tot ons uw barmhartige ogen,
ach, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, ach, wend tot ons uw barmhartige ogen, en Jezus,
který jest plod života tvého, de gezegende vrucht van uw schoot,
nám po tomto putování ukaž, toon hem ons na deze ballingschap,
ó milostivá, ó přívětivá, o barmhartige, o liefdevolle,
ó přesladká Panno Maria, ó přesladká Panno Maria! o zoete Maagd Maria, o zoete Maagd Maria!
A Števušku mi ochraňuj, En bescherm mijn kleine Števa voor mij,
a neopúšťaj mi ho, matko milosrdenství! en verlaat hem niet voor mij, Moeder van barmhartigheid!