Leoš Janáček
Another 13 lines follow, each with its translation and IPA.
Create an accountKatěrino! Katěrina!
Na zámek mne zavírá, týrá! Rekla jsem ji: She locks me up, she torments me! I told her:
Nezavírejte mně, bude zle! Bude zle!" Pouč mne, jak mám ted' žít? Do not lock me up, it will go badly! It will go badly!" Teach me, how am I to live now?
Jak žít? Ted' utéci! How to live? Run away now!
Utéci? Run away?
V Moskvu-matičku? To Mother Moscow?
V novv. veselý život! Into a new, merry life!
Katěrino! Katěrina!
Katěrino! Katěrina!
Ne, nikdo tu není! Co as chudák dělá? Vidět se s ním, rozloučit — pak třeba zemřít. Vždyť' mně tím není ulehčeno!... Tak jsem sebe zahubila, sebe o čest připravila. Ano, sebe o čest — jemu pokoření! No, nobody is here! What is the poor man doing now? To see him, to say goodbye, then I may even die. After all, this gives me no relief!... So I have brought myself to ruin, robbed myself of honour. Yes, myself of honour — and for him, humiliation!
Vzpomenu si, jak ke mně hovořil? Jak mně litoval? Nevzpomenu! Ach, ty noci, jak jsou mi těžké. Všichni jdou spát. I já jdu, ale jak bych se do mohyly kladla. Shall I recall how he spoke to me? How he pitied me? I cannot recall it! Ah, those nights, how hard they are for me. Everyone goes to sleep. I go too, but as if I were laying myself in a grave.
Ta hrůza potmě! — Nějaký hluk? That horror in the dark! — Some noise?
A to spívání! Jakoby někoho pochovávali. A člověk je rád, když konečně je světlo. And that singing! As if someone were being buried. And a person is glad when at last it is light.