Bedřich Smetana
Ó mluv, jak stojí naše věc, O spreek, hoe staat het met ons,
a čeho se nadíti? en wat valt er te verwachten?
Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal, Ga dan! Je hebt me bedrogen,
ty's hanebně se choval! – je hebt je schandelijk gedragen!
Kterak jsi snížil sebe sám, Hoe heb je jezelf verlaagd,
že jsi mé srdce prodal. – dat je mijn hart hebt verkocht.
Mluv! Je to pravda, čili nic? Spreek! Is het waar, of niet?
Ano, neb ne – ni slova víc! Ja, of nee, geen woord meer!
Jen dovol, abych ti vyložil. Sta me alleen toe het je uit te leggen.
Já nechci žádných výkladů! Ik wil geen uitleg!
Rci, pravdivě-li psáno. Zeg me of het naar waarheid geschreven is.
Nuž tedy: Ano, ano, ano! Welnu dan: ja, ja, ja!
Nuž tedy, jdi a neobjev Welnu dan, ga weg en verschijn
se mi před tváří více! niet meer voor mijn ogen!
Jen dovol mi, bych zulíbal Sta me alleen toe te bedekken met kussen
tvé krásné, drahé líce. je mooie, lieve wangen.
Naší už lásky konec je, Aan onze liefde is al een eind gekomen,
a já – já si vezmu Vaška! en ik, ik neem Vašek!
Ha, ha, ha, aj toť by byla rozkošná, Ha, ha, ha, o dat zou een heerlijke,
veselá věru fraška! een vrolijke klucht zijn, voorwaar!
Tak? Zo?
Ty se ještě vysměješ? Lach je me nog uit ook?
Mámť věru proč se smáti – Ik heb voorwaar reden om te lachen,
jen dovol, bych ti vyložil! sta me alleen toe het je uit te leggen!
Já nechci poslouchati! Ik wil niet luisteren!
Tak tvrdošíjná, dívko, jsi, Zo koppig ben je, meisje,
že nechceš pravdu zvědět! dat je de waarheid niet wilt weten!
Což mohl bych do tváří tvých Hoe zou ik je recht in het gezicht
tak směle přímo hledět? zo onbevreesd kunnen kijken?
Tak tvrdošíjná, dívko jsi, Zo koppig ben je, meisje,
že nechceš pravdu zvědět! dat je de waarheid niet wilt weten!
Tak ošemetný muž jsi ty, Zo'n geslepen man ben jij,
nechci o tobě vědět, ik wil niets van je weten,
ni do falešných tváří tvých noch in je valse gezicht
co živa více hledět! ooit nog kijken zolang ik leef!