Leoš Janáček
Nerobíte ze mne vždycky jen člověka, Maakt u van mij niet altijd alleen de knecht
kterému se dáte najest za to mládkovství? die u te eten geeft voor zijn werk op de molen?
Však já vím, že nejsem váš, váš vlastní vnuk, Ik weet immers dat ik niet uw eigen kleinzoon ben,
váš vlastní vnuk! uw eigen kleinzoon!
To jste mi pokaždé připamatovaly, Dat hebt u me telkens weer ingewreven,
když jsem se chlapčisko siré za vámi přikrádal, toen ik als verlaten jongetje naar u toe sloop,
když jste mazlívaly Števu na klíně terwijl u Števa op uw schoot wiegde
a hladily jeho vlasy, že „žluté jak slunečko!“ en zijn haar streelde, "goudgeel als de zon!"
Mne jste si nevšimly, Mij hebt u nooit opgemerkt,
a já byl třeba také sirota. en toch was ook ik een wees.
Kdybyste mi vyhodily těch dvanáct set mého podílu, Als u me die twaalfhonderd van mijn erfdeel zou uitbetalen,
mohl bych jít, kam by mne oči nesly! kon ik gaan waarheen mijn ogen me zouden leiden!
Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluvíš! Laca, jij spreekt altijd zo oneerbiedig tegen grootmoeder!
Vždy tak neuctivo k stařence mluvíš! Zo oneerbiedig spreek je altijd tegen grootmoeder!
Potom tě mají mít rády! Dan zullen ze wel van je houden!
Potom tě mají mít rády! Dan zullen ze wel van je houden!
Baže, baže. Nou en of.
Jsem u něho jen výminkářka, Voor hem ben ik alleen de oude die hij uit plicht onderhoudt,
nepovažuje mne za hospodyň, hij ziet mij niet als vrouw des huizes,
a natož za rodinu! laat staan als familie!
A Jenůfu dnes voláte k práci, En Jenůfa roept u vandaag aan het werk,
když čeká Štefka od asenty? terwijl ze wacht op bericht van Štefka van de keuring?
On vidí člověku až do srdce Hij kijkt een mens zo diep in het hart
těma pronásledujícíma očima, až do srdce, až do srdce. met die doordringende ogen, zo diep in het hart, zo diep in het hart.
Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi. Ik zal die schurk niet eens antwoorden.
Stařenko, nehněvejte se! Grootmoeder, wees niet boos!
Stařenko, nehněvejte se! Grootmoeder, wees niet boos!
Já to všecko vynahradím, Ik maak het allemaal weer goed,
všecko, všecko vynahradím. alles, alles maak ik weer goed.
Vzpomněla jsem si na rozmaryju, Ik dacht opeens weer aan de rozemarijn,
že mi usychá; dat hij bij mij verdroogt;
šla jsem ji omočit k vodě. ik ging hem bij het water natmaken.
A kdyby mi uschla, víďte, stařenko, říká se, En als hij bij mij verdort, weet u, grootmoeder, zo zegt men,
že uschne potom všechno štěstí v světě, dat dan alle geluk op de wereld verdort,
že uschne potom všechno štěstí v světě, dat dan alle geluk op de wereld verdort,
všechno štěstí v světě! al het geluk op de wereld!