Leoš Janáček
Mám tupý křivák, Mijn mes is bot,
abych se s tím dvě hodiny páral! ik lig er al twee uur mee te klooien!
Nabrus mi ho! Slijp het voor me!
Nabrousím! Ik zal het slijpen!
To ty, Laco, Dat ben jij, Laca,
tys odjakživa takový divoň... jij bent altijd al zo'n woesteling geweest...
On by to tak neučinil, Hij zou dat nooit gedaan hebben,
Kdyby ti to Števa učinil, Als Števa je dat had aangedaan,
to by nevadilo? zou je dat dan niets kunnen schelen?
on by to tak neučinil. hij zou dat nooit gedaan hebben.
Vidíš, to by nevadilo? Zie je wel, zou je dat niets kunnen schelen?
Protože vždy se mu hodně nablízko postavíš! Omdat je altijd zo dicht bij hem gaat staan!
Co je ti po nás, Wat gaat het jou aan,
o sebe se starej! bemoei je met je eigen zaken!
Co, co je ti po nás, Wat, wat gaat het jou aan,
o sebe se starej! bemoei je met je eigen zaken!
o sebe se starej! Bemoei je met je eigen zaken!
To bude pěkná švagřina, Dat wordt een mooie schoonzus,
všeho mi dobrého nachystá! ze zal me van alles goeds toewensen!
Což, což, což pěkná je! Nou, nou, ze is best knap!
až se z toho hlava mate; genoeg om er duizelig van te worden;
Nese se jak holba máku, Ze beweegt zich als een papaver in volle bloei,
jak holba máku, als een papaver in volle bloei,
a s těma sivýma očima en met die grijze ogen
by duši z těla vytáhla. zou ze je de ziel uit het lijf trekken.
Což, pěkná je! Nou, ze is knap!
Což, pěkná je, až se z toho hlava mate! Nou, ze is knap, genoeg om duizelig van te worden!
Ale nač to tobě vykládám, Maar waarom vertel ik je dit,
však tys jejich oči také zkusil! je hebt haar ogen zelf toch ook al gevoeld!
Já! Ik!
Já! Ik!
Mohl jsi se přesvědčit, kterak ji lúbím, Je had zelf kunnen zien hoezeer ik van haar hou,
kterak ji lúbím! hoezeer ik van haar hou!
Naříkala si tu nad rozmaryjou. Ze zat hier te klagen over haar rozemarijn.
Netuší, že jsem jí do hlíny Ze vermoedt niet dat ik in haar aarde
zahrábl žížaly, aardwormen heb begraven,
aby ji zrovna tak, zrovna tak povadla, zodat hij zou verwelken, precies, precies zoals
jak ta její svatba se Štefkem haar bruiloft met Štefka
ke které se chystají. waar ze zich op voorbereiden ook zal verwelken.
Vidíš, Laco, Zie je, Laca,
podivné, co z tebe robí takového zlocha. het is vreemd wat er zo'n schurk van je maakt.
Však ty nezapíraj, Maar ontken het niet,
nemáš takového srdce. zo’n hart heb je niet.
A, pozdává se mi, En het lijkt me,
že před Jenůfou dat je voor Jenůfa's ogen
měníváš barvu. steeds van kleur verschiet.
Hlúpoty! Onzin!
Běž si po svém. Bemoei je met je eigen zaken.
Ale, stárku, Maar, opzichter,
on ji ještě nemá, hij heeft haar nog niet,
on ji ještě nemá. hij heeft haar nog niet.
Jestli ho dnes při assente odvedli, Als ze hem vandaag bij de keuring hebben afgevoerd,
bude po svatbě, gaat de bruiloft niet door,
bude po svatbě. gaat de bruiloft niet door.
Neodvedli! Hij is niet afgevoerd!
Neodvedli! Hij is niet afgevoerd!
Potkal jsem poseláka; Ik kwam net de bode tegen;
je jich odvedeno všeho všudy devět a Števa ne, Števa ne! in totaal zijn er maar negen ingelijfd, en Števa niet, Števa niet!
Neodvedli, Hij is niet afgevoerd,
neodvedli! hij is niet afgevoerd!
Neodvedli, Hij is niet afgevoerd,
neodvedli! To je potom spravedlnost, hij is niet afgevoerd! Dat noemen ze dan rechtvaardigheid,
Števa ne, Števa ne! Števa niet, Števa niet!
Neodvedli! Hij is niet afgevoerd!
Vítajte! Welkom!
Vítajte, mamičko! Welkom, moedertje!
Števu neodvedli? Is Števa niet afgevoerd?
To je potom spravedlnost! Dat noemen ze dan rechtvaardigheid!
To je potom spravedlnost! Dat noemen ze dan rechtvaardigheid!
Štěstí odjakživa přeje! Het geluk is hem altijd al gunstig geweest!
Šohaj jako skála, jako skála! Die kerel is een rots, een rots in de branding!
Už mu štěstí odjakživa přeje. Het geluk is hem al van jongs af gunstig geweest.
Na, křivák; zdá se mi, že se nedá Nou, het mes, het lijkt mij dat het niet
dobře brousit. goed wil slijpen.