Leoš Janáček
Ale jinda, Števuško, nehněvej mamičku; Maar maak mama voortaan niet meer boos, Števuška;
víš, jak jsem bědná, víš, je weet hoe ellendig ik ben, je weet het,
jak jsem bědná! hoe ellendig ik ben!
Srdce mi úzkostí v těle se třese, mijn hart beeft van angst in mijn lijf,
že by mamička aj lidé mohli poznat moji vinu. dat mama en ook de mensen mijn schuld zouden merken.
Ach, bojím se, že na mne padne kdysi trest; Ach, ik ben bang dat de straf me ooit zal treffen;
celé noci nespím. hele nachten slaap ik niet.
Pamatuj se, duša moja, Bedenk toch, mijn ziel,
pamatuj se, duša moja, bedenk toch, mijn ziel,
když nám Pánbůh s tím odvodem včil pomohl, nu God ons met die keuring geholpen heeft,
abychom se mohli sebrat, zodat we konden trouwen,
abychom se mohli sebrat! zodat we konden trouwen!
Beztoho bude od mamičky těch výčitek dost, dost! Toch krijg ik van mama al genoeg verwijten, genoeg!
Víš, jak si na mně zakládá, včil, Je weet hoe trots ze op me is, nou,
včils ju měl slyšet, včils měl slyšet! je had haar nu moeten horen, je had moeten horen!
Nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala, Ik weet niet, ik weet niet, ik weet niet, ik weet niet wat ik zou doen,
kdybys ty mne včas nesebral. als jij mij niet op tijd tot vrouw nam.
Nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala Ik weet niet, ik weet niet, ik weet niet, ik weet niet wat ik zou doen
také já, také já, ik ook niet, ik ook niet,
nevím, co bych udělala ik weet niet wat ik zou doen
také já! ik ook niet!
Neškleb se! Trek geen gezicht!
Vždyť vidíš, tetka Kostelnička mne pro tebe dopaluje, Je ziet toch zelf hoe tante Kostelnička me om jou pest,
a to pro moji lásku k tobě, pro moji lásku k tobě. en dat is om mijn liefde voor jou, om mijn liefde voor jou.
Mohly byste se dívat, U zou eens moeten zien,
mohly byste se dívat, jak o mne všechna děvčata stojí! u zou eens moeten zien hoe alle meisjes achter me aan zitten!
Ale včil na ně hledět nemáš, na ně hledět nemáš! Maar nu mag je niet meer naar ze kijken, niet meer naar ze kijken!
Jen já mám velké právo k tobě, Alleen ik heb groot recht op jou,
smrt bych si musela urobit! ik zou mezelf iets moeten aandoen!
Ty mi takový nesmíš být, Bože můj, Bože můj, Zo mag jij niet voor mij zijn, mijn god, mijn god,
ty mi takový nesmíš být, Bože můj, slabý, směšný, zo mag jij niet voor mij zijn, mijn god, zwak, belachelijk,
takový, takový, takový směšný! zo, zo, zo belachelijk!
Však tě snad nenechám tak! Maar zo laat ik je toch niet zitten!
Už pro tvoje jablúčkové líce, Jenůfo? Alleen om je rozige wangen, Jenůfa?
Ty jsi věru ze všech nejpěknější, Jij bent echt de allermooiste,
ty jsi ze všech nejpěknější, nejpěknější! jij bent de allermooiste van allen, de allermooiste!
Smrt bych si musela urobit! ik zou mezelf iets moeten aandoen!
Smrt bych si musela urobit! ik zou mezelf iets moeten aandoen!
O nechte hovorů! Hou toch op met dat gepraat!
Ó, Jenůfo! O, Jenůfa!
Ó, Jenůfo! O, Jenůfa!
O nechte hovorů, až zítra, až bude mít čistou hlavu! Hou op met praten tot morgen, tot hij een heldere kop heeft!
Ó, Jenůfo! O, Jenůfa!
Běž, chlapče, běž si lehnout! Ga, jongen, ga slapen!
Ty jsi ze všech, ze všech nejkrásnější, nejkrásnější! Jij bent de allermooiste van allen, van allen, de allermooiste!