Leoš Janáček
že jsem po něm toužila, zodat ik naar hem verlangde,
už než se poprvé oženil, al voor hij voor het eerst trouwde,
aji za vdovca znova! en opnieuw toen hij weduwnaar was!
Matka mi zbraňovala, Mijn moeder waarschuwde me ervoor,
že už se tehdy začal chytat světa! want toen al begon hij losbandig te leven!
Ale já neuposlechla, ale já neuposlechla! Maar ik luisterde niet, nee, ik luisterde niet!
Ale po tom jsem si nešla postesknout, Maar daarna had ik niemand bij wie ik mijn leed kon klagen,
když se mi týden co týden opíjal, toen hij zich week na week bezopen dronk,
a později chvíla co chvíla opíjal, en later, uur na uur, dronken was,
dluhy robil, peníze rozhazoval! schulden maakte en geld over de balk gooide!
Počala jsem mu předhazovat, Ik begon hem verwijten te maken,
a tu mě bijával, a tu mě bijával, en toen sloeg hij me, toen sloeg hij me,
že jsem mnoho nocí prožila po polích schovaná! zodat ik menig nacht verstopt in de velden doorbracht!
Já už to dávno, dávno cítím, Ik voel het al heel, heel lang,
že třeba Veboranský mlynář ještě není hoden státi vedle mojí pastorkyně! dat hij, molenaar van Veborany of niet, nog niet waardig is om naast mijn stiefdochter te staan!
Ó, mamičko, nehněvejte se, mamičko, nehněvejte se! O, moedertje, wees niet boos, moedertje, wees niet boos!
Pořád jsem ještě, ještě mlčela, to tvému srdci kvůli, to tvému srdci kvůli! Al die tijd heb ik gezwegen, om jouw hart te sparen, om jouw hart te sparen!
Ó, mamičko, nehněvejte se! O, moedertje, wees niet boos!