Antonín Dvořák
Ustaňte v lovu, na hrad vraťte se. Staak de jacht, keer terug naar het kasteel.
Podivné čáry bloudí po lese, Vreemde betovering waart door het woud,
divnější čáry v duši mám. maar vreemder magie draag ik in mijn ziel.
Domů vraťte se, chci býti sám! Ga naar huis; ik wil alleen zijn!
Přišla jsi chránit vzácné zvěři, Kwam je het kostbare wild beschermen
kterou jsem zahléd' v lesa šeři? dat ik in de schemer van het woud zag?
Přišla-lis prosit za ni, Kwam je voor haar pleiten,
sestřičko bílých laní? zusje van de witte hinden?
A nebo sama, jak vstříc mi jdeš, Of wil je, nu je alleen op mij toekomt,
kořistí lovcovou býti chceš? de buit van de jager zijn?
Svírá ti ústa tajemství, Een geheim sluit je lippen,
či navždy jazyk tvůj ztich'? of is je tong voorgoed verstomd?
Něma-li ústa tvá, Bůh to ví, Zijn je lippen stom, God weet het,
vylíbám odpověď s nich! dan kus ik het antwoord van ze los!
Odpověď záhadám, Een antwoord op de raadsels
jež mne sem lákaly, die mij hierheen lokten,
jež mne sem volaly, die mij hierheen riepen,
přes trní, přes skály, door doornen, over rotsen,
abych tu konečně v blažený dnešní den, zodat ik hier eindelijk, op deze gezegende dag,
dítě, tvým pohledem náhle byl okouzlen. kind, plots door jouw blik betoverd raakte.
Co v srdci tvém je ukryto, Wat er ook in je hart verborgen is,
máš-li mne ráda, zjev mi to! als je van me houdt, onthul het me!