Antonín Dvořák
Zvědavě se v hloubku dívá, Nieuwsgierig kijkt ze in de diepte,
po kameni ke dnu splývá, over de stenen glijdt ze naar de bodem,
hastrmánek hlavou kývá, het watermannetje knikt met zijn hoofd,
hou, hou, hou, hoe, hoe, hoe,
starou hlavou zelenou. zijn oude groene hoofd.
Hou, hou, hou, Hoe, hoe, hoe,
kdo to chodí nocí tou? wie loopt daar in de nacht?
Hastrmánku, měsíc stoupá, Watermannetje, de maan komt op,
už se tobě v okně houpá, ze schommelt al in je raam,
za chvíli se k tobě vloupá, zo meteen dringt ze bij je binnen,
hou, hou, hou, hoe, hoe, hoe,
ve tvou skříňku stříbrnou! in je zilveren kistje!
Hou, hou, hou, Hoe, hoe, hoe,
měsíc bloudí nad vodou! de maan dwaalt boven het water!
Po jezeře tančí vánek, Een briesje danst over het meer,
probudil se hastrmánek, het watermannetje is ontwaakt,
hastrmánek, tatrmánek, het watermannetje, het hansworstje,
hou, hou, hou, hoe, hoe, hoe,
Bublinky už ze dna jdou, belletjes stijgen al op uit de diepte,
hou, hou, hou, hoe, hoe, hoe,
hastrmánek nad vodou! het watermannetje boven het water!
Hastrmánek chce se ženit, Het watermannetje wil trouwen,
která z vás chce vodu pěnit, wie van jullie wil het water doen schuimen,
dědka česat, lože změnit, het oudje kammen, zijn bed verschonen,
hou, hou, hou, hoe, hoe, hoe,
s babkou hastrmanovou? als het wijfje van het watermannetje?
Hou, hou, hou... Hoe, hoe, hoe...
I pěkně vítám z lesa k jezeru. Een mooi welkom van het woud naar het meer.
Jakž, je tam smutno bujným slečinkám? Zo, is het daarboven somber voor mijn dartele meisjes?
Mám dole na dně samu nádheru Beneden op de bodem heb ik niets dan pracht,
a zlatých rybek na pytle tam mám. en gouden visjes bij de zak vol.
Rákosím se kmitnu, Ik schiet door het riet,
ruku svou jen napnu, ik strek slechts mijn hand uit,
po slečince chňapnu, ik grijp naar een meisje,
za nožky ji chytnu, ik pak haar bij de voetjes,
stáhnu si ji k nám! en sleur haar mee naar beneden!
Hastrmánku heja hej, Watermannetje, hela hé,
tedy si nás nachytej! vang ons dan maar!
Hou, hou, hou, Hoe, hoe, hoe,
Kterou chytíš mužíčku, Wie je ook vangt, mannetje,
dá ti pěknou hubičku, geeft je een lief kusje,
ale žena, ha, ha, ha, maar een vrouw, ha, ha, ha,
za uši ti vytahá! trekt je aan je oren!
Tedy si nás nachytej! Vang ons dan maar!
Uličnická havěť! Ondeugend grut!
Kterak zbrkle pádí! Hoe ze halsoverkop rennen!
Horem, dolem, dolem, polem, Omhoog, omlaag, omlaag, over de velden,
inu mládí! ach ja, de jeugd!